Tak se tu v tom hrabu a přehrabávám, abych to dostala aspoň do stavu, kdy budu moct přidávat články, aniž bych pokaždé doprogramovávala nějakou blbost, která mi v tom podle překáží.
Vzhledem k tomu, že je to tu stále spíše Snůškou Nedokonalostí než Pořádným Webem, budu vděčná za jakékoli připomínky, které by to tu mohly tak trochu zútulnit.

Pohodlně se usaďte, mám tu trochu odpočinkové četby - trochu beletrie...
Pod vlivem shlédnutého filmu Hvězdná pěchota jsem se rozhodla pro návrat ke knize, o níž jsem byla kdysi, asi v jedenácti letech, přesvědčená, že jsem ji pochopila. Inu, vývoj nezastavíme, čili mi konečně došlo, že to asi nebyla tak docela pravda. Ale to je teď jedno, tohle jsou stránky o evoluci a já se tu tedy nemíním nijak šířeji rozepisovat o filmech a knihách z mé oblíbené sci-fi oblasti. Nicméně. Faktem je že knihu čtu, a dalším faktem je, že jsem v ní narazila na nesmírně zajímavé dvě stránky týkající se tak trochu genetiky, evoluce, ekologie (a přístupu k dalším generacím), problematiky zavlečených druhů... no, prostě všeho toho, co by se na těhle stránkách mohlo a mělo objevit. A tedy neodolám a onen úsek tady zanechám... myslím, že má hodně co říci zdaleka nejen nám, sci-fi fandům.

Kolébkou lidstva je Afrika. Tam byly nalezeny pozůstatky nejstarších zástupců rodu Homo. Kdo a kdy dorazil jako první do Evropy, zůstává tajemstvím. O to víc, že do řady přímých předchůdců moderního člověka přibyli nedávno další dva předkové.

Pod pojmem evoluce si obvykle představujeme zdlouhavý proces, který můžeme pozorovat pouze díky zkamenělinám starým miliony let. Ale ve skutečnosti existuje děj, jehož podstatou je darwinovská mutačně-selekční evoluce, a který probíhá během pouhých několika dnů přímo v našich tělech. Je jím imunitní odpověď.

V předchozí části této minisérie jsme své putování historií života zakončili reakcemi v atmosféře. A protože na Zemi toho tehdy ještě příliš k vidění nebylo, utábořili jsme se patrně vedle toho nejzajímavějšího divu minulého světa: vedlůe oceánu. Tam se v té době vlivem "aminokyselinových dešťů" děla jedna velmi důležitá maličkost. Koncentrace aminokyselin neustále stoupala, až se v poměrně krátké době (z geologického hlediska pochopitelně) 100 tiséce let vyšplahala zhriba na úroveň koncentrace solí v dnešních mořích.

Když se před 4600 miliony let klubala naše Země, nebylo na ní vůbec nic. Byla to koule roztavených hornin bez oceánů, bez atmosféry a samozřejmě bez života. Muselo tomu tak být. I kdyby tu tehdy byly nějaké vodní páry či jiné plyny, sluneční větry by je okamžitě odvály.

Ve většině zemí vyspělejších částí světa je dnes myšlenka evoluce hluboce uhnízděna v lidském podvědomí. Ať už jsme ateisté nebo agnostici, křesťané nebo muslimové, na evoluční teorii jsme již jistě někdy narazili. Ale jak si vysvětlujeme samý počátek života?